Zámek Račice se tyčí nad obcí Račice-Pístovice v krajině Drahanské vrchoviny. Za svou nejreprezentativnější historickou vrstvu vděčí rodu Petřvaldských z Petřvaldu. Tento starobylý moravský rod proměnil na přelomu 16. a 17. století strohou středověkou pevnost v luxusní renesanční rezidenci. Ta svou architekturou i výzdobou směle konkurovala nejvýznamnějším panským sídlům v zemi. Příběh Petřvaldských je součástí širší historie rodů a osobností, které formovaly podobu zámku Račice v průběhu staletí. Tento článek je druhým dílem tematické série věnované významným majitelům a postavám spojeným s račickým panstvím. První díl série, věnovaný počátkům račického hradu a osobnosti Friduše z Linavy, si můžete přečíst zde.

Od vladyků k moravské elitě

Kořeny rodu sahají do Petřvaldu, lenního statku olomouckého biskupství. Původně šlo o vladycký rod. Během 16. století se díky majetku, cílevědomosti a službě zemským institucím vypracoval mezi elitu moravské nobility. Do Račic vstoupili Petřvaldští kolem roku 1576, kdy panství zakoupil rytíř Bernard Petřvaldský. Protože Bernard zemřel bez potomků, odkázal majetek svému synovci Hanuši Petřvaldskému – muži, který se stal nejvýraznější osobností račické historie.

Hanuš Petřvaldský byl člověkem mnoha rolí a mimořádného vlivu. Zastával prestižní úřad truksase (stolníka) u arciknížete Maxmiliána Rakouského, působil jako královský rada a krajský hejtman brněnského kraje. Jeho ambice se promítaly nejen do politiky, ale i do rodinného a reprezentačního života. Byl dvakrát ženatý: s první manželkou Libuší z Valdštejna měl sedmnáct dětí (osm synů a devět dcer), s druhou chotí Kateřinou Ullersdorfer z Němčí pak další čtyři potomky. Rodová kontinuita, úspěch a prestiž měly být navždy vtěleny do kamene račického zámku.

Renesanční přestavba zámku Račice

Za Hanušovy vlády prošel areál zásadní renesanční přestavbou, která proměnila dispozici i výraz celého sídla. Vzniklo severozápadní křídlo (v 19. století později stržené a nově vystavěné baronem Mundym) a vnitřní nádvoří bylo uzavřeno do reprezentativní podoby s dvoupatrovými otevřenými arkádami.

Z této doby pochází i řada unikátních interiérových a uměleckých prvků. Pískovcová kašna z roku 1598 nese nápis se jménem Hanušovy první manželky Libuše. Renesanční krb v rytířském sále (1612) patří k nejcennějším dochovaným artefaktům. Krb je bohatě zdoben reliéfy a erby obou Hanušových manželek. Přepych dotvářely dřevěné obklady a kazetové stropy, z nichž se část dochovala dodnes a nese rodové znaky.

Heraldika Petřvaldských na zámku Račice

Petřvaldští používali ve svém erbu páva, k něm se už váže legenda o ptáku, který svým křikem včas varoval posádku tvrze před nepřátelským útokem. Hanuš nechal tento symbol rozmístit na každé vhodné místo. Vrcholem heraldické prezentace jsou alianční desky na nádvoří. Ty slouží jako kamenná rodová kronika. Zobrazují tři generace rodu a jejich sňatkové vazby s významnými moravskými rody: Valdštejny, pány ze Zástřizl, Žabky z Limberka a pány z Choltic. Smyslem bylo demonstrovat starobylost a legitimitu rodu, klíčovou pro plné politické uznání.

Výzdoba nádvoří však nekončila u erbů. Hanuš vytvořil promyšlený ikonografický program: reliéfy Turků připomínaly jeho zásluhy při obraně země proti Osmanské říši, vyobrazení muzikantů odkazovalo na humanistické vzdělání a zálibu v umění. Antičtí bohové – Diana jako ochránkyně rodu, Bakchus coby symbol hojnosti či Mars – návštěvníkům sdělovali jasné poselství: račické panství pod Hanušovou vládou vzkvétá.

Tragický konec a bělohorská konfiskace

Hanuš Petřvaldský byl příslušníkem Jednoty bratrské a jeho víra i politické postoje jej roku 1618 přivedly do čela stavovského odboje proti Habsburkům. Stal se členem direktorské vlády a aktivně se podílel na povstání. Po porážce u Bílé hory (1620) následoval krutý trest: veškerý jeho majetek, oceněný na 120 000 zlatých, byl zkonfiskován. Hanuš byl uvězněn a pravděpodobně v letech 1621–1622 zemřel v žaláři na Špilberku. Jeho synové sice dosáhli povýšení do panského stavu, račického panství se však již nikdy neujali a rod po meči vymřel roku 1763.

Přesto Hanušův odkaz nezmizel. Nápis na desce z roku 1615, ohlašující dokončení „obnovy celého zámku“, je dodnes čitelný. Kamenné portréty Hanuše a Libuše ve cviklech arkád se na návštěvníky dívají i po čtyřech stoletích – jako tiché svědectví doby, kdy byly Račice jedním z center moravské renesanční kultury a ambice vlastenců se vtiskly do kamene.

Zámek Račice dnes

Zámek Račice dnes vstupuje do nové kapitoly své historie. Po staletích, kdy se jeho podoba formovala rukama významných šlechtických rodů, prochází v současnosti rozsáhlou rekonstrukcí, která má navázat právě na jeho reprezentační a kulturní význam.

Hlavní palác je nyní uzavřen z důvodu stavebních prací, a proto zatím nejsou prohlídky historických interiérů dostupné. Cílem obnovy je však zpřístupnit návštěvníkům nejen dochované renesanční a klasicistní prvky, ale také vytvořit nové zážitkové prohlídkové okruhy, které přiblíží příběhy majitelů, jako byli právě Petřvaldští.

Aktuální informace o rekonstrukci, otevření zámku i budoucích prohlídkách najdete na oficiálním webu:
🏰 https://www.zamekracice.cz/

Součástí areálu je již dnes možnost ubytování, díky kterému si můžete jedinečnou atmosféru historického prostředí vychutnat na vlastní kůži:
🏰 https://www.zamekracice.cz/ubytovani