Společnost e-Finance se ráda zapojuje do podpory mladých talentovaných sportovců a aktivně se angažuje ve prospěch dobrých věcí. Kde jen trochu může, tam s radostí pomáhá.
Mezi sezonami se v e-Finance objevil mladý nadějný borec, talent, a především fotbalista Alexandr Barša. Byli jsme rádi, že si našel čas na rozhovor. Snad ho naše otázky na tělo nezaskočí.
Začněme tedy rozhovor o jeho fotbalové kariéře.
Kdy jsi poprvé začal hrát fotbal? A co Tě k tomu vedlo? Podporovala Tě rodina ve fotbalu už odmala?
Fotbal jsem začal hrát, už když mi byly tři roky. Můj táta mě často brával do parku nebo na vesnickou louku za domem. To jsme si s míčem jen tak hráli. Už odmalička mě táta podporoval, byl na mě však hodně tvrdý a paradoxem je, že sám fotbal nikdy aktivně nehrál. Když mi bylo 5 let, začal se věnovat přípravce ve Střelicích u Brna. Teorii si nastudoval z knížek. S odstupem času si uvědomuji, že má na mé kariéře neocenitelnou zásluhu.
Jaké místo má v Tvém životě studium? Jak jde dohromady s fotbalem?
V ČR bylo velmi obtížné spojovat školu a fotbal. Z rodičů byli taxikáři. Jezdili jsme domů v 9 večer. Skloubit učení na sportovním gymnáziu s fotbalem bylo extrémně náročné. VŠ, kterou nyní studuji v Anglii, mi nabízí mnohem volnější rozvrh a vycházejí mi vstříc s tréninky.
Kde odstartovala Tvá kariéra?
Jak jsem zmínil, do 8 let jsem hrál na vesnici. Pak mě vytáhli do Brna, kde jsem hrál za tým v Židenicích 2–3 roky. Následovala Sparta Brno a Zbrojovka, která tehdy neměla konkurenci. Ve Zbrojovce, díky kvalitním tréninkům, jsem nejvíce posunul svou techniku s míčem. Pokračovaly tréninky s taťkou a individuálním trenérem. Naučil jsem se víc přemýšlet hlavou, zařadili jsme kondiční tréninky.
Jak ses dostal k fotbalu v Anglii?
Ze Zbrojovky jsem přestoupil do Líšně. Fotbal jsem si hrozně užíval, protože tam byl super kolektiv. Dostal jsem nabídku do A týmu, ale současně jsem byl přijat na vysokou školu v Anglii. Volba byla jasná. Stále jsem měl v hlavě, že v Anglii je fotbal na vyšší úrovni. V Brně jsem nabídku odmítl a přesunul se na vlastní pěst do Anglie. Bohužel i tam začala covidová epidemie. První rok jsem se k fotbalu vůbec nedostal. V druhém roce jsem hrál jen za univerzitu. Přitom jsem hledal vhodný tým. Kluby mi na mé maily nereagovaly. V Anglii jsem zjistil, jak těžké je se prosadit ve sportu. Po několika pokusech o kontakt mi jeden trenér týmu GoSport odepsal, že mě zkusí, ať přijdu na trénink a uvidíme. Trenér byl se mnou spokojený a měl jsem dostat příležitost v pohárovém utkání. Bohužel jsem se v zápase za univerzitu Portsmouth zranil a po zranění jsem se šel rozehrát na sezonu do Petersfield town Football Club.
Jaký je Tvůj největší úspěch doposud?
Tým jsem dovedl do play-off, které jsme vyhráli. Postoupili jsme o ligu výš, vyhlásili mě jako hráče sezony. Taky mám spoustu ocenění jako hráč zápasu či pohárů z mladších let.
Takže táhneš anglický klub do vyšší soutěže?
Ano, táhl jsem celou sezonu, která se mi moc povedla, dal jsem 18 gólů, 7 asistencí. Vracím se do GoSportu – do 6. ligy. V následující sezoně to musíme dotáhnout znova do play off. Zkrátka atakovat pátou anglickou ligu. Držte palce!
Za jaký klub tedy nastupuješ?
Gosport Borough Football Club.
Pomohla Ti k postupu do vyšší soutěže i skupina e-Finance?
Společnost e-Finance mi pomohla vybudovat si zázemí v drsných britských podmínkách. Sponzoring mi stále umožňuje mít nové a kvalitní sportovní vybavení, individuálního trenéra, doplňky stravy a tréninky navíc.
Lítají rodiče na Tvé zápasy?
Přemluvil jsem taťku, který má hrozně moc práce, aby přiletěl na finálový zápas. A rozhodně jsem ho nezklamal. Byl jsem vyhlášen mužem zápasu a následně i hráčem sezony.
Máš nějaký fotbalový vzor?
Vyrůstal jsem na fotbalové škole Davida Backhama (DVD). S taťkou jsme se dívali po večerech jak správně přihrávat. Taťka mi jeho videa pouštěl už odmala místo Večerníčku. Momentálně fandím i Ronaldovi, hlavně kvůli jeho píli.
Kde se hraje tvrději?
Rozhodně v United Kingdom. Jdou do toho naplno. Fotbal hrají srdcem a nekompromisně. Chtějí vyhrát za každou cenu. Nikdo nikomu nic nedaruje.
Kolikrát denně? / týdně trénuješ?
Během sezony dva týmové tréninky plus dva zápasy týdně. Do toho třikrát týdně sám individuál.
Momentálně mimo sezonu trávím skoro každý den v eFiGymu. Zaměřuji se hlavně na silový trénink s EFI Trenérem, který má bohaté zkušenosti se sportovci. Pomohl mi i s regenerací po zranění. Zařazujeme i kardio.
Jaké jsou Tvé silné stránky na hřišti a v čem se chceš ještě zlepšit?
Mám přehled ve hře. Jsem obounohý fotbalista. Mám dobrý 1. dotyk s míčem, přihrávky a vedení míče. Vytrvalost, jak už jsem říkal, díky dlouhodobé spolupráci s EFI Trenérem. Fotbal mě prostě baví a nikdy se ho „nepřejím“.
Chci se zlepšit ve střelbě, na tom musím ještě zapracovat. Aktuálně se v eFiGymu zaměřujeme na nabrání síly a svalové hmoty kvůli soubojům, které jsou opravdu tvrdé.
S čím vším Ti Martin – trenér eFiGymu – pomáhá?
Martin mi moc pomohl vyhrabat se ze zranění, připravil mě moc dobře na nástup do Anglie. Neměl jsem potíže s kondicí, rychlostí ani vytrvalostí. Odnesl jsem si i spoustu cviků pro rozehřátí svalů, protáhnutí či prevenci proti zranění.
Jaká je Tvá předzápasová rutina nebo rituál? Na co nedáš dopustit?
Martin mi právě pomohl i s předzápasovou rutinou. Mám specifickou individuální rozcvičku, abych rozehřál správně svaly.
Taky mi pomáhá náramek pro štěstí 🙂
Jaké jsou Tvé cíle do budoucna? Jaký je Tvůj sen?
Cílem je dostat se na profesionální úroveň v Anglii nebo v jiné zemi. Myslím, že druhá nebo třetí anglická liga je dosažitelná. Rád bych se chtěl fotbalem živit. Momentálně jsem krůček od profesionálního fotbalu. Velkým snem je si zahrát za AC Milán.
Měl bys na závěr nějakou radu pro mladé sportovce?
Je potřeba se tomu odevzdat a věřit, že to tam jednou padne a usměje se na vás štěstí. Vše je o obětování a píli a je potřeba se tomu věnovat.
Je nám ctí, že naši zemi i společnost e-Finance reprezentuje tak nadějný usměvavý mladý sportovec v britském království. Doufáme, že naše spolupráce bude nadále pokračovat, a že se potkáme zase u rozhovoru třeba v brzké době ze čtvrté britské ligy.
Držíme Ti palce, Alexi.
